Vyplňto.cz > Průzkumy > Archiv výsledků > Mluvíme s dětmi o smrti?
Mluvíme s dětmi o smrti?
→ Mohou Vaši podřízení pracovat z domova? Sledujete nějak, co v práci dělají a zda nedělají vedle práce ještě něco jiného? ←
(průzkum pro diplomovou práci, cca 10 minut)
Základní údaje o provedeném průzkumu
| Autor průzkumu: | Marie Dýbová |
|---|---|
| Šetření: | 20. 06. 2016 - 20. 07. 2016 |
| Počet respondentů: | 352 |
| Počet otázek (max/průměr): | 33 / 30.75 |
| Použité ochrany: | žádné |
| Zobrazení otázek: | celý dotazník najednou |
| Návratnost dotazníků: | 54,5 % |
| Návratnost dotazníků je dána poměrem vyplněných a zobrazených dotazníků. Jedná se o orientační údaj, který nebere v potaz ty oslovené respondenty, kteří ani nezobrazili úvodní text (neklikli na odkaz na dotazník). | |
| Průměrná doba vyplňování: | 00.07:39 |
| odpovědi & grafy segmentace závislosti zdroje dotazník citovat | |
Úvodní informace zveřejněné respondentům
Vážení rodiče, jsem studentkou psychologie na FF Masarykovy univerzity.
Ve své diplomové práci se zabývám tématem, které mnohé dokáže odradit a vyděsit. Pravdou ale je, že děti přemýšlejí o všem možném a rády si o tom povídají. Někdy nás tak dostanou do úzkých. Myslíte si, že děti přemýšlejí i věcech jako je smrt a umírání? Dokážete se o tom s nimi bavit? Jak si s takovým tématem poradíte? Podělte se o svoje zkušenosti v dotazníku. Mně pomůžete napsat diplomku a pro Vás to třeba bude zajímavý materiál k zamyšlení :)
Instrukce pro vyplnění dotazníku (nápověda)
Narazíte-li v otázce na situaci, která nikdy nenastala (např. se Vás dítě nikdy na otázky kolem umírání nezeptalo), zkuste se do situace vžít a představit si, jak byste reagovali.
Jestliže máte několik dětí v odpovídajícím věku (4-8), zaměřte se na jedno z nich a označte jej v kolonce Věk dítěte (př. vykřičníkem nebo krátkou poznámkou). Vyberte to z dětí, u kterého si myslíte, že jste komunikaci na dané téma zvládli lépe.
Jestliže máte děti/dítě starší, vyplňte do dotazníku aktuální věk Vašich dětí/dítěte a do závorky věk, který uvažujete při odpovídání (mezi 4-8 lety). Např. máte 10leté dítě, ale vzpomínáte na dobu, kdy mu bylo 6, do kolonky Věk dítěte tedy napište 10 (6).
Odpovědi respondentů
1. Váš věk:
Povinná otázka, respondent musel napsat číselnou odpověď.
| Odpověď | Počet | Lokálně % | Globálně % |
|---|---|---|---|
| 33 | 19 | 5,4 % | 5,4 % |
| 32 | 18 | 5,11 % | 5,11 % |
| 35 | 17 | 4,83 % | 4,83 % |
| 30 | 16 | 4,55 % | 4,55 % |
| 39 | 16 | 4,55 % | 4,55 % |
| 34 | 15 | 4,26 % | 4,26 % |
| 37 | 14 | 3,98 % | 3,98 % |
| 46 | 14 | 3,98 % | 3,98 % |
| 36 | 13 | 3,69 % | 3,69 % |
| 38 | 13 | 3,69 % | 3,69 % |
| ostatní odpovědi | 197 | 55,97 % | 55,97 % |
Statistická data byla pro následující výpočty očištěna o 5 % hodnot z každé strany.
| Statistická poloha | Hodnota |
|---|---|
| Průměr: | 38.82 |
| Minimum: | 24 |
| Maximum: | 62 |
| Variační rozpětí: | 38 |
| Rozptyl: | 76.75 |
| Směrodatná odchylka: | 8.76 |
| Medián: | 37 |
| Modus: | 33 |
2. Pohlaví:
Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.
| Odpověď | Počet | Lokálně % | Globálně % |
|---|---|---|---|
| Žena | 275 | 78,13 % | 78,13 % |
| Muž | 77 | 21,88 % | 21,88 % |
3. Nejvyšší dosažené vzdělání:
Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.
| Odpověď | Počet | Lokálně % | Globálně % |
|---|---|---|---|
| SŠ s maturitou | 158 | 44,89 % | 44,89 % |
| Vysokoškolské | 145 | 41,19 % | 41,19 % |
| SŠ bez maturity | 39 | 11,08 % | 11,08 % |
| Základní | 10 | 2,84 % | 2,84 % |
4. Věk dítěte/dětí:
Povinná otázka, respondent musel napsat odpověď vlastními slovy.
| Odpověď | Počet | Lokálně % | Globálně % |
|---|---|---|---|
| 5 | 30 | 8,52 % | 8,52 % |
| 7 | 22 | 6,25 % | 6,25 % |
| 6 | 21 | 5,97 % | 5,97 % |
| 4 | 14 | 3,98 % | 3,98 % |
| 8 | 12 | 3,41 % | 3,41 % |
| 9 | 7 | 1,99 % | 1,99 % |
| 12 | 6 | 1,7 % | 1,7 % |
| 3 | 6 | 1,7 % | 1,7 % |
| 11 | 6 | 1,7 % | 1,7 % |
| 14 | 6 | 1,7 % | 1,7 % |
| ostatní odpovědi | 222 | 63,07 % | 63,07 % |
5. Vyznáváte některé náboženství?
Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí a podle toho se mu zobrazily další otázky [Ano → otázka č. 6, Ne → otázka č. 7].
| Odpověď | Počet | Lokálně % | Globálně % |
|---|---|---|---|
| Ne | 264 | 75 % | 75 % |
| Ano | 88 | 25 % | 25 % |
6. Pokud ano, o jaké náboženství jde?
Povinná otázka, respondent musel napsat odpověď vlastními slovy.
| Odpověď | Počet | Lokálně % | Globálně % |
|---|---|---|---|
| křesťanství | 18 | 20,22 % | 5,11 % |
| římskokatolické | 9 | 10,11 % | 2,56 % |
| katolicke | 8 | 8,99 % | 2,27 % |
| křesťanské | 5 | 5,62 % | 1,42 % |
| Buddhismus | 4 | 4,49 % | 1,14 % |
| Krestanstvi | 2 | 2,25 % | 0,57 % |
| wicca | 2 | 2,25 % | 0,57 % |
| judaismus | 2 | 2,25 % | 0,57 % |
| Evangelické | 2 | 2,25 % | 0,57 % |
| křesťanka | 2 | 2,25 % | 0,57 % |
| ostatní odpovědi | 35 | 39,33 % | 9,94 % |
7. Vychováváte Vaše dítě v souladu s některým náboženským učením?
Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí a podle toho se mu zobrazily další otázky [Ano → otázka č. 8, Ne → otázka č. 9].
| Odpověď | Počet | Lokálně % | Globálně % |
|---|---|---|---|
| Ne | 272 | 77,27 % | 77,27 % |
| Ano | 80 | 22,73 % | 22,73 % |
8. Pokud ano, s jakým?
Povinná otázka, respondent musel napsat odpověď vlastními slovy.
| Odpověď | Počet | Lokálně % | Globálně % |
|---|---|---|---|
| křesťanství | 13 | 16,25 % | 3,69 % |
| katolické | 5 | 6,25 % | 1,42 % |
| křesťanským | 4 | 5 % | 1,14 % |
| katolik | 2 | 2,5 % | 0,57 % |
| judaismus | 2 | 2,5 % | 0,57 % |
| křesťanstvím | 2 | 2,5 % | 0,57 % |
| s římskokatolickým | 2 | 2,5 % | 0,57 % |
| Římskokatolické | 2 | 2,5 % | 0,57 % |
| desatero | 2 | 2,5 % | 0,57 % |
| s křesťanstvím - viz můj komentář v chatu, Máří :) | 1 | 1,25 % | 0,28 % |
| ostatní odpovědi | 45 | 56,25 % | 12,78 % |
9. Má Vaše dítě přímou zkušenost se smrtí?
Povinná otázka, respondent musel zvolit alespoň některou z nabízených odpovědí nebo dopsat nějakou vlastní (min. 1).
| Odpověď | Počet | Lokálně % | Globálně % |
|---|---|---|---|
| Úmrtí blízké osoby | 186 | 52,84 % | 52,84 % |
| Úmrtí domácího mazlíčka | 154 | 43,75 % | 43,75 % |
| Ne | 77 | 21,88 % | 21,88 % |
| Úmrtí pratety, ovšem z druhé strany rodiny, takže u nás doma na to řeč nepřišla. Dost možná to s ním probírala Pavla s Járou, nasdílím jim dotazník k vyplnění :) | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| otcuv nejlepsi pritel, strycek, atentaty | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| spolužákovo rodič | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| táta | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| Zvíře | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| ano, ale nevzpomíná si to. | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| v přírodě a chov včetně zabití užitkových zvířat | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| zvířata známých - kozy, psi | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| Ví, že zemřel pradeda, kterého z různých důvodů nepoznala. | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| úmrtí příbuzného | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| máme hřbitovní služby a již od kojence děti s námi byli uu pohřbu jakékoliv osoby | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| Pouze nepřímou,smrt mazlíčka u známých a prarodičů | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| farmařina... | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| vidělo autonehodu (smrt motorkáře) | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| zabijecka | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| nejmladší jen rybičky, starší nevím jak si pamatují smrt prababiček | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| prababička | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| rituální porážka drůbeže | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| Na výletech jsme viděli mrtvá zvířátka, zemřel někdo ze sousedů, někdo ze vzdálenější rodiny. | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| Úmrtí praprarodiče | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| V dětství ne; dnes pochopitelně ano | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| smrt našeho pětiletého syna | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| v rámci zaměstnání zdravotní sestry | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
10. Pokud má Vaše dítě přímou zkušenost se smrtí, vedli jste s ním na toto téma rozhovor?
Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí nebo napsat odpověď vlastními slovy.
| Odpověď | Počet | Lokálně % | Globálně % |
|---|---|---|---|
| Ano, z mojí vlastní iniciativy | 142 | 40,34 % | 40,34 % |
| Ano, na jeho žádost | 106 | 30,11 % | 30,11 % |
| Ne, dítě se se smrtí nesetkalo | 57 | 16,19 % | 16,19 % |
| Ne, nepřálo si to | 17 | 4,83 % | 4,83 % |
| ne | 3 | 0,85 % | 0,85 % |
| přímo se se smrtí nesetkala, ale tyto otázky jsou aktuální | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| ano, z iniciativy mé i iniciativy dítěte | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| nemá přímou zkušenost | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| tak trosku, jenom ze jezdime uz za dedeckem na hrbitov, a nebydli uz s babickou. ale sam mi rekl ze nejaky Matysek (sam se jmenuje Matyaš, osloveni Matysek ale neuzivame ,presto deda mu Matysku rikaval jako jediny) no a syn mi rika cca pul roku po pohrbu dedy(syn se neucastnil) , ze :" mami, Matysek umrel,vis" "a kdo, je Matysek?" ptam se nekolikrat a vzdy odpovi to samy "no, Matysek umrel vis" nevim jak to myslel, ale co to je umrit jsem se teda taky ho nezeptala, proste jsem to nechala byt, trochu me to totis vydesilo.. | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| Ano, zptaji naší i jejich iniciativy. | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| vyplynulo to ze situace, když umíral dědeček | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| Ano, mluvíme o tom velmi často | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| Ano, úmrtí v rodině. | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| mluvili jsme o tom jako cela rodina i babi a deda | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| Ano v rámci oboustranné iniciativy jsem se jí to snažila vysvětlit. | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| tady mám dvě odpovědi - ano, na jeho žádost a zároveň z mojí iniciativy | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| Ano - vyplynulo to ze situace | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| Ano, zcela přirozeně | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| nepamatuji si, je přece jasné, že lidé umírají... | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| opakovaně, na můj i jeho popud | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| Ne, i když o to žádalo | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| ano, ale ne v souvislosti s konkretnim umrtim | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| Nikdy jsem se nevyhýbal žádnému tématu. Aktivita vzešla spíše od dětí, protože je to zajímalo. | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| Když jsem byla sama dítě, umrela mi maminka, děti sice zatím přímou zkušenost nemají, ale díky absenci babicky se k tématu dostáváme. | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| Mluvil s babičkou byli mu 4 roky | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| Vyplynulo to ze situace | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| Nevím, čemu říkáte vedli rozhovor. Samozřejmě jsme o smrti mluvili, nevím, čí to byla iniciativa. | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| nevedli jsme účelně rozhovor, ale o smrti a umírání se v rodině hovoří | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| Zatím z toho nemá rozum, ale v budoucnu, pokud taková situace nastane, určitě s ním o tom budu mluvit | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| Ano | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| nevzpomínám si | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
| není přímá zkušenost | 1 | 0,28 % | 0,28 % |
11. Je pro mě těžké odpovídat svému dítěti na otázky týkající se smrti a umírání.
Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.
| Odpověď | Počet | Lokálně % | Globálně % |
|---|---|---|---|
| Spíše nesouhlasím | 115 | 32,67 % | 32,67 % |
| Tak napůl | 114 | 32,39 % | 32,39 % |
| Velmi nesouhlasím | 76 | 21,59 % | 21,59 % |
| Spíše souhlasím | 34 | 9,66 % | 9,66 % |
| Velmi souhlasím | 13 | 3,69 % | 3,69 % |
12. Cítím zábrany používat v rozhovoru slova jako „smrt“, „mrtvý“ nebo „umírání“, když je u rozhovoru na toto téma přítomno mé dítě.
Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.
| Odpověď | Počet | Lokálně % | Globálně % |
|---|---|---|---|
| Spíše nesouhlasím | 139 | 39,49 % | 39,49 % |
| Velmi nesouhlasím | 108 | 30,68 % | 30,68 % |
| Tak napůl | 60 | 17,05 % | 17,05 % |
| Spíše souhlasím | 33 | 9,38 % | 9,38 % |
| Velmi souhlasím | 12 | 3,41 % | 3,41 % |
13. Užívám zmírňující výrazy („odešel“, „opustil nás“ atd.), když mluvím v přítomnosti svého dítěte o něčí smrti.
Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.
| Odpověď | Počet | Lokálně % | Globálně % |
|---|---|---|---|
| Spíše nesouhlasím | 95 | 26,99 % | 26,99 % |
| Tak napůl | 83 | 23,58 % | 23,58 % |
| Velmi nesouhlasím | 74 | 21,02 % | 21,02 % |
| Spíše souhlasím | 67 | 19,03 % | 19,03 % |
| Velmi souhlasím | 33 | 9,38 % | 9,38 % |
14. Byl/a bych rád/a, kdyby bylo do náplně učiva třídy mého dítěte zařazeno i téma smrti a umírání.
Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.
| Odpověď | Počet | Lokálně % | Globálně % |
|---|---|---|---|
| Spíše souhlasím | 110 | 31,25 % | 31,25 % |
| Tak napůl | 89 | 25,28 % | 25,28 % |
| Spíše nesouhlasím | 77 | 21,88 % | 21,88 % |
| Velmi souhlasím | 56 | 15,91 % | 15,91 % |
| Velmi nesouhlasím | 20 | 5,68 % | 5,68 % |
15. Sdílím (nebo bych sdílel/a) se svým dítětem své pocity smutku a ztráty, když mluvíme o smrti někoho, kdo mi byl blízký.
Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.
| Odpověď | Počet | Lokálně % | Globálně % |
|---|---|---|---|
| Velmi souhlasím | 154 | 43,75 % | 43,75 % |
| Spíše souhlasím | 120 | 34,09 % | 34,09 % |
| Tak napůl | 53 | 15,06 % | 15,06 % |
| Spíše nesouhlasím | 21 | 5,97 % | 5,97 % |
| Velmi nesouhlasím | 4 | 1,14 % | 1,14 % |
16. Když se mě dítě zeptá, proč lidé umírají, používám stáří jako hlavní vysvětlení.
Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.
| Odpověď | Počet | Lokálně % | Globálně % |
|---|---|---|---|
| Tak napůl | 132 | 37,5 % | 37,5 % |
| Spíše souhlasím | 104 | 29,55 % | 29,55 % |
| Spíše nesouhlasím | 66 | 18,75 % | 18,75 % |
| Velmi nesouhlasím | 29 | 8,24 % | 8,24 % |
| Velmi souhlasím | 21 | 5,97 % | 5,97 % |
17. Když se mě dítě zeptá, proč lidé umírají, používám onemocnění jako hlavní vysvětlení.
Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.
| Odpověď | Počet | Lokálně % | Globálně % |
|---|---|---|---|
| Tak napůl | 149 | 42,33 % | 42,33 % |
| Spíše souhlasím | 84 | 23,86 % | 23,86 % |
| Spíše nesouhlasím | 69 | 19,6 % | 19,6 % |
| Velmi nesouhlasím | 31 | 8,81 % | 8,81 % |
| Velmi souhlasím | 19 | 5,4 % | 5,4 % |
18. Když se mě dítě zeptá na otázky kolem smrti, nevím, jak mám odpovědět.
Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.
| Odpověď | Počet | Lokálně % | Globálně % |
|---|---|---|---|
| Spíše nesouhlasím | 174 | 49,43 % | 49,43 % |
| Velmi nesouhlasím | 112 | 31,82 % | 31,82 % |
| Tak napůl | 46 | 13,07 % | 13,07 % |
| Spíše souhlasím | 15 | 4,26 % | 4,26 % |
| Velmi souhlasím | 5 | 1,42 % | 1,42 % |
19. O smrti se svým dítětem hovořím otevřeně.
Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.
| Odpověď | Počet | Lokálně % | Globálně % |
|---|---|---|---|
| Velmi souhlasím | 165 | 46,88 % | 46,88 % |
| Spíše souhlasím | 142 | 40,34 % | 40,34 % |
| Tak napůl | 29 | 8,24 % | 8,24 % |
| Spíše nesouhlasím | 13 | 3,69 % | 3,69 % |
| Velmi nesouhlasím | 3 | 0,85 % | 0,85 % |
20. Smrt dítěti vysvětluji za pomoci příběhu (například „Dědeček odešel na takovou zajímavou, dlouhou cestu“).
Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.
| Odpověď | Počet | Lokálně % | Globálně % |
|---|---|---|---|
| Spíše nesouhlasím | 133 | 37,78 % | 37,78 % |
| Velmi nesouhlasím | 114 | 32,39 % | 32,39 % |
| Tak napůl | 62 | 17,61 % | 17,61 % |
| Spíše souhlasím | 30 | 8,52 % | 8,52 % |
| Velmi souhlasím | 13 | 3,69 % | 3,69 % |
21. V minulosti jsem zaváděl/a s dítětem řeč na téma smrti a umírání za pomoci situací v přírodě (spadlý list, mrtvý pták apod.).
Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.
| Odpověď | Počet | Lokálně % | Globálně % |
|---|---|---|---|
| Spíše nesouhlasím | 96 | 27,27 % | 27,27 % |
| Spíše souhlasím | 79 | 22,44 % | 22,44 % |
| Velmi nesouhlasím | 70 | 19,89 % | 19,89 % |
| Tak napůl | 67 | 19,03 % | 19,03 % |
| Velmi souhlasím | 40 | 11,36 % | 11,36 % |
22. Když se mě dítě ptá na smrt a umírání, používám pro vysvětlení koloběh věcí v přírodě.
Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.
| Odpověď | Počet | Lokálně % | Globálně % |
|---|---|---|---|
| Spíše souhlasím | 129 | 36,65 % | 36,65 % |
| Tak napůl | 81 | 23,01 % | 23,01 % |
| Velmi souhlasím | 74 | 21,02 % | 21,02 % |
| Spíše nesouhlasím | 43 | 12,22 % | 12,22 % |
| Velmi nesouhlasím | 25 | 7,1 % | 7,1 % |
23. Když se mě mé dítě ptá na smrt, používám v odpovědi nějaké náboženské vysvětlení, obsahující představu posmrtného života (nebe, reinkarnace, apod.).
Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.
| Odpověď | Počet | Lokálně % | Globálně % |
|---|---|---|---|
| Velmi nesouhlasím | 101 | 28,69 % | 28,69 % |
| Spíše souhlasím | 75 | 21,31 % | 21,31 % |
| Tak napůl | 67 | 19,03 % | 19,03 % |
| Spíše nesouhlasím | 63 | 17,9 % | 17,9 % |
| Velmi souhlasím | 46 | 13,07 % | 13,07 % |
24. Je pro mě obtížné nalézt správná slova, když se mě mé dítě ptá na záležitosti kolem smrti a umírání.
Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.
| Odpověď | Počet | Lokálně % | Globálně % |
|---|---|---|---|
| Spíše nesouhlasím | 151 | 42,9 % | 42,9 % |
| Velmi nesouhlasím | 82 | 23,3 % | 23,3 % |
| Tak napůl | 80 | 22,73 % | 22,73 % |
| Spíše souhlasím | 33 | 9,38 % | 9,38 % |
| Velmi souhlasím | 6 | 1,7 % | 1,7 % |
25. V případě úmrtí v rodině bych svému dítěti bez námitek umožnil/a účastnit se pohřbu, pokud by si to přálo.
Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.
| Odpověď | Počet | Lokálně % | Globálně % |
|---|---|---|---|
| Velmi souhlasím | 186 | 52,84 % | 52,84 % |
| Spíše souhlasím | 98 | 27,84 % | 27,84 % |
| Tak napůl | 35 | 9,94 % | 9,94 % |
| Spíše nesouhlasím | 28 | 7,95 % | 7,95 % |
| Velmi nesouhlasím | 5 | 1,42 % | 1,42 % |
26. Byl/a bych ochotný/á navštívit s dítětem hrob někoho blízkého, pokud by si to přálo.
Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.
| Odpověď | Počet | Lokálně % | Globálně % |
|---|---|---|---|
| Velmi souhlasím | 269 | 76,42 % | 76,42 % |
| Spíše souhlasím | 68 | 19,32 % | 19,32 % |
| Tak napůl | 10 | 2,84 % | 2,84 % |
| Velmi nesouhlasím | 3 | 0,85 % | 0,85 % |
| Spíše nesouhlasím | 2 | 0,57 % | 0,57 % |
27. Mluvil/a jsem se svým dítětem o smrti a umírání.
Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.
| Odpověď | Počet | Lokálně % | Globálně % |
|---|---|---|---|
| Velmi souhlasím | 210 | 59,66 % | 59,66 % |
| Spíše souhlasím | 87 | 24,72 % | 24,72 % |
| Tak napůl | 40 | 11,36 % | 11,36 % |
| Velmi nesouhlasím | 8 | 2,27 % | 2,27 % |
| Spíše nesouhlasím | 7 | 1,99 % | 1,99 % |
28. Během posledního roku se mě mé dítě ptalo na otázky spojené se smrtí a umíráním.
Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.
| Odpověď | Počet | Lokálně % | Globálně % |
|---|---|---|---|
| Velmi souhlasím | 135 | 38,35 % | 38,35 % |
| Spíše souhlasím | 71 | 20,17 % | 20,17 % |
| Tak napůl | 56 | 15,91 % | 15,91 % |
| Spíše nesouhlasím | 46 | 13,07 % | 13,07 % |
| Velmi nesouhlasím | 44 | 12,5 % | 12,5 % |
29. Když se mě moje dítě ptá na otázky kolem smrti a umírání, snažím se odvést řeč jinam.
Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.
| Odpověď | Počet | Lokálně % | Globálně % |
|---|---|---|---|
| Velmi nesouhlasím | 213 | 60,51 % | 60,51 % |
| Spíše nesouhlasím | 101 | 28,69 % | 28,69 % |
| Tak napůl | 24 | 6,82 % | 6,82 % |
| Spíše souhlasím | 11 | 3,13 % | 3,13 % |
| Velmi souhlasím | 3 | 0,85 % | 0,85 % |
30. Bojím se, že se mě moje dítě bude ptát na otázky kolem smrti a umírání.
Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.
| Odpověď | Počet | Lokálně % | Globálně % |
|---|---|---|---|
| Velmi nesouhlasím | 208 | 59,09 % | 59,09 % |
| Spíše nesouhlasím | 92 | 26,14 % | 26,14 % |
| Tak napůl | 34 | 9,66 % | 9,66 % |
| Spíše souhlasím | 13 | 3,69 % | 3,69 % |
| Velmi souhlasím | 5 | 1,42 % | 1,42 % |
31. Myslím, že není správné, aby se děti zabývaly myšlenkami o smrti a umírání.
Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.
| Odpověď | Počet | Lokálně % | Globálně % |
|---|---|---|---|
| Velmi nesouhlasím | 154 | 43,75 % | 43,75 % |
| Spíše nesouhlasím | 93 | 26,42 % | 26,42 % |
| Tak napůl | 67 | 19,03 % | 19,03 % |
| Spíše souhlasím | 25 | 7,1 % | 7,1 % |
| Velmi souhlasím | 13 | 3,69 % | 3,69 % |
32. Myslím, že moje dítě se samo věnuje myšlenkám na téma smrti a umírání.
Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.
| Odpověď | Počet | Lokálně % | Globálně % |
|---|---|---|---|
| Ano | 193 | 54,83 % | 54,83 % |
| Ne | 159 | 45,17 % | 45,17 % |
33. Prostor pro poznámky. Něco, co byste chtěli sdělit a nebyl prostor? Váš názor na problematiku? Zkušenosti?
Nepovinná otázka, respondent mohl napsat odpověď vlastními slovy.
Bavím se o smrti někoho blízkého jen v případě,že se dítě zeptá,sama toto téma nenavozuji...
Bohužel i v dnešním vyspělém světě je téma smrti a umírání tabu. Chápu, že je to věc nepříjemná, o které neradi mluvíme, ale mluvit je třeba. A hlavně s dětmi. Jsou schopné pochopit mnohé a zdá se mi nefér je v takovém případě obcházet či si vymýšlet.
boli s nami aj na pohrbu. bylo to spravni
Bylo mi řečeno, že na toto téma se nemá zájem bavit.
Bylo pro nás velmi těžké, vysvětlit dceři, proč jí zemřel pětiletý bratříček. Mnoho let jsme na toto téma v rodině mluvili.
Dcera (nyní 8letá) se velmi bála smrti ve věku okolo 4-5 let, často plakala, že sama nechce umřít, vysvětlování moc nepomáhalo. Postupem času se to zlepšilo, u mladších synů zatím nic takového nepozoruji. Nedávné úmrtí prababičky přijaly děti v klidu.
Dcerka chápe, že když někdo zemře tak už prostě není. Ví co je hrobeček a že tam může chodit vzpomínat, nosit kytičky, zapálit svíčku.
dceři v 5 letech zemřela rybička, i když zemřela a ona nebyla doma, počkali jsme na dceru, aby jí viděla a mohla se s ní rozloučit a vidět jí, že nežije... navrhla jsem jí, že jí můžeme udělat hrobeček někde poblíž domu a tam se s ní společně rozloučit, udělat pohřeb... dcerka souhlasila, společně jsme udělali pro ní nazdobenou krabičku, já tam rybku dala, s tatínkem dcerka udělala díru v zemi a pak jsme jí tam všichni 3 dali a udělali pohřeb... dcerka jí zasypala a dala jí tam květiny... měla možnost vidět, jak to asi tak vypadá při pohřbu... a když si vzpomeneme, doneseme jí tam nové květiny, či vyzdobíme šiškami... dále mi ve vysvětlování o smrti pomohla i knížka určená pro děti o smrti a umírání
Děti jsou různé. Se starším nebyl problém si všechno říct když to na něj přišlo, mladší je cíťa a bylo období kolem čtyř let, kdy to prožíval až nezdravě a spíš jsem mlžila. O pár měsíců později to už zpracovat vcelku přiměřeně.
Děti o smrti přemýšlejí od útlého věku cca 4r. . Často se mně na ni vyptavaji, i přes to, že s ní nemaji přímou zkušenost. Samy rady zabíjejí hmyz. Mluvím často o smrti i formou varování např. Pokud nebudeš mít pořádně připevněny pás v autě, může tě to i zabit.
Děti se celkově se smrtí srovnávají mnohem lépe, smířlivěji, než my dospělí, berou ji jako součást "života" a nemají problém o ní mluvit, stýská se jim, chybí jim dotyčný, ale berou to tak, že to tak prostě je :o)
Dítě by mělo vědět, že k životu bohužel patří i smrt, proto bychom měli dětem popravdě a srozumitelně odpovídat na jejich otázky...
Dítě neznající odpověď je smutnější (v mých očích). Snažím se je vést a učit přístupu "Buďte rádi že žil/a a né smutní, že umřel".
Dítěti se dá říct pravda, tak aby to pochopilo a nebolelo to, ale stále to bude pravda.
Dotaznik byl trochu odflaknuty a autor si yo hodne zjednodušil kdyz vsude pouzil stejne odpovedi. I tam kde jsem chtela odpovědět ANO-NE..no, ta diplomka snad bude lepsi....
hoří hovno?
Chodíme pravidelně každou neděli na hřbitov za mým otcem,tedy dedeckem Matyska,kterého ale nepoznal.Ukazujeme mu fotky,jak vypadal,vysvetlujem,ze tam dědeček spinka a chodíme tam dávat kytky a svíčky,ze na něj myslíme...a ze z nebicka na nas děda kouka a ma z něj i dcerky(1,5roku) velkou radost! Nedávno ze skolky přišel s otázkou,jestli na hřbitově jsou ty TĚLA nebo DUŠE...docela jsme s manželem kokali,byli zaskoceni,ale vše mu se snažíme vysvětlit,ikdyž je to někdy nepříjemné nebo působící az komicky..taky se ptá,kde ma děda zebrik,kdyz leze do toho nebe,ze je to vysoko,ze musí byt dlouhý...taky začal stavět z kostek hřbitov,tak jsem omezila návštěvy hřbitova s nim,snažila jsem se najit hlídání a nějak ho ta tematika umírání přestala bavit...jinak nic nezapirame,kdyz najdeme mrtvého ptáčka,jezka,bere to víc normálně a prirozene asi nez my dospeli...vzdycky se ale snažím odvést pozornost nějakým veselejsim tématem,přeci jenom ve 4,5letech si myslím,ze ma raději mít v hlavičce vesele myšlenky plne radosti a lásky ;)
I když o tomto tématu s dětmi mluvím nerada, mělo by se o něm s nimi mluvit. Zdůraznit důležitost jejich vlastního života, třeba si ho poté budou více vážit, když to tak řeknu, ale asi záleží na věku, nechci, aby se cítily špatně.
Jak jsem popsal výše, toto téma v naší rodině významně ovlivnila nemoc dědečka a jeho umírání v rodinném kruhu. Náš syn (tehdy 5,5 roku) po jeho smrti, které nebyl přímo přítomen, pochopil, že pradědeček zemřel. Když jsme dědu oblékli do pohřebního obleku, sám projevil zájem se s osobou, kterou měl rád, naposledy rozloučit (přišel a pohladil ho na ruce). Od té doby občas o smrti hovoříme, jak v souvislosti se stářím, tak s nemocemi. Nijak zvlášť to nerozpitváváme, ale zároveň se tomu tématu nevyhýbáme. Z mého pohledu je třeba s dětmi na toto téma mluvit, aby věděli, že se to může stát, ale zároveň je třeba děti tímto tématem příliš nezatěžovat, aby si nevyvolávali stresové situace.
Jde o moje vnuky. Smrt je normální součást života, to mají děti vědět.
Je těžké zvládnout rozhovor s dítětem o tomto tématu. Může se stát, že začne plakat, že začne mluvit o vlastní smrti, nebo o smrti vaší, ale je očistné touto zkušeností projít. Je potřeba se tomu tématu nevyhýbat. A myslím si, že pro děti je velmi důležité projít si nějakým rituálem rozloučení, ať zemře člen rodiny, zvíře (pohřbem, nějakým jiným způsobem rozloučení v případě, že jde o domácího mazlíčka atp.)
Je to 2roky a pár měsíců co umřel můj děda, tehdy bylo mému synovi čerstvých 6 let, měl ho hodně rád a často si na něj vzpomene. V momentě, kdy si na něj vzpomene, tak začne brečet a pak pokládá otázky o smrti, resp. typu "proč musí umírat ti, co mám nejvíc rád?" apod. Pamatuje si i smrt našeho ročního kocourka (otrava), který zemřel v půl roku před dědou. Má strach ze smrti svého morčete.
Je velká chyba, že se tyto problémy před dětmi téměř skrývají. Dříve lidé umírali doma, v rodinném kruhu a děti viděly, že to patří k životu, byly na to připravené a pak je smrt někoho blízkého až tak nezaskočila. Viděly, že se třeba rodiče o prarodiče v nemoci postarali a smrt viděly jako ukončení života. Není to nic, co by se muselo před dětmi skrývat, naopak - aspoň si uvědomí, že smrt v nemocnici za zástěnou a v osamocení není zrovna to pravé.
Jsem důrazně proti nápadu, aby se do tak intimní oblasti rodinného života vměšovali "novodobí uvědomělí soudruzi učitelé", ať už je poznání dítěte ohledně smrti a umírání jakékoli a na jakékoli úrovni, je to jeho věc a záležitost hodnot a výchovy v rodině. Každý má právo na vlastní cestu poznání a poznávání.
Jsme krátce po úmrtí mého tatínka (dědečka dětí) a o všem jsme mluvili naprosto otevřeně a bez skrývání a upravování. Vč. otázky: co je v té plechovce? Dědeček. Jak se tam vešel? ...
k otázce 23: posmrtný život, reinkarnace apod. nemá s náboženstvím nic společného. Je to proces, který je řízen vesmírem a byl tu dávno před tím, než vzniklo jakékoli náboženství.
K otázce 23. - můj syn by se nespokojil s "příběhem". Odmalička potřeboval všechno technicky vysvětlit (např. jakým způsobem ubližuje radiace, čili atomová bomba - bylo mu pět :-), takže i smrt jsem mu musela technicky vysvětlit. Že dotepe srdce, zastaví se krev, proč dotepe srdce - protože je to sval a už je unavený, opotřebovaný stářím nebo nemocí, atd.
ked sa ma dieta spýta na problematiku smrti a umierania, pokojne odpoviem a vysvetlím, ako to vnímam ja, odpoviem logicky a pochopitelne, a nechám dieťa, aby rozmýšlal o tom sám a vytvoril si po nejakom čase vlastný názor podla jeho vlastných skúseností.
Konzumní společnost má tendenci smrti vytěsnit. Bylo by dobré se vrátit k praxi, že smrt patří k životu.
Mé děti se s blízkými zemřelými již v útlém věku, kdy nešli na pohřeb, loučili tím, že pro ně namalovaly obrázek, který já jsem pak vložila do rakve nebo hrobu.
Mluvím s dětmi na téma smrti a umírání upřímně a pravdivě. Smrt je přirozená a nnemá smysl ji zatajovat. Dítě se spíš bojí neznámého, než něčeho, o čem s nimi rodiče mluví.
Mluvit se s dětmi má ovšem a smrt patří k přirozenému vývoji.
Moje 8mi letá dcerka, přišla v nízkém věku o oba prapra rodiče. 3 a 6 let. Byli jsme s nimi v úzkém kontaktu. Na pohřeb jsme ji však nebrali. Mělo by-li jít ale o situaci, že by nás opustil někdo blízký, a ona si v 8 a více letch přála se s ním rozloučit.. Tuto možnost bych ji neodepřela. Prozatím jsem se loučili zapalováním svíčky na hrobečku. A nebo doma na vzpomínku.. Smrt jako takovou jsme ji vysvětlili v 6 letech kdy nás opustil její miláček fenečka Ebinka. Viděla ji nemocnou a nemohoucí a najednou jí zmizela ze života.. Všichni doma plakali a této otázce se již nedalo vyhnout.. Každopádně žije v přesvědčení že prababička, pradědeček i Ebinka se na nás dívají z nebíčka a dávají na nás pozor.. Smrt pejska ji zasáhla velice a často vzpomíná a přeje si aby se k nám mohla vrátit. Vysvětlili jsme jí že to možné není..
Moje dcerka, nyní je jí 5 a půl roku, se o smrt a umírání zajímá zhruba od jejích 4 let. Sama občas téma nadnese, snažím se mluvit co nejotevřeněji. Mluvíme hlavně o tom, že už zemřeli oba její dědečkové, jeden před jejím narozením a druhý, když byla teprve pár měsíců na světě. V rámci tématu má vždy nějaké období, kdy se zajímá aktuálněji o jednotlivé oblasti: kam se člověk dostane, až umře; jak se jí bude stýskat, až umřou její rodiče; jestli se mi stýská po mém otci; jestli se na ni dědečkové odněkud z nebe dívají. Nejprve jsem používala vysvětlení stáří, nyní už jsme narazily i na to, že občas umírají i děti a mladí lidé.
Moje dítě má velký strach ze smrti a z toho že umřu já nebo otec
Moje malá Dcera 3roky, před mesícem nám umřela babička, je hloupost abvy jsem s ní o tom nemluvila, jednak se mě ptala kde babička je a jednak jak bych jinak mohla dítěti vysvětlit, že babička byla uplně zdravá, jen rpostě odešla... řekla jsem jí to tak jak to bylo, :) nemůžu lhát dítěti...
Moje máma má se smrtí problém, nesnáší pohřby, mě jako dítě na pohřby nebrala, i když jsem tam chtěla, teď mi vadí, když třeba s mým synem (svým vnukem) mluví o jeho prababičce, která relativně nedávno umřela, jako o "té babičce, co už tady s námi není"). Píši pro pohanskou rodinu (volné seskupení pohanských rodičů) příběhy a o světě očima dítěte, jeden díl se mimo jiné věnuje i smrti, použila jsem v něm i reálné postřehy svého syna, kdyby Vás to zajímalo, tady je odkaz: http://pohanskarodina.cz/pohadka-z-pohanske-rodiny-dil-iii/
Moje maminka umírala doma, poslední týden byla v komatu. Děti u toho byli a viděli smrt přicházet. Pomáhali mamince jak jen mohli. Viděli ji i když zemřela, bylo to ráno než odešli do školy. Byly na to připravené, proto se s ní důstojně rozloučili, pomodlili se za její duši než ji navždy odvezli. Samozřejmě byl u toho smutek, ale děti chápali koloběh života a myslím, že jsou připravené. I já jako dítě jsem chodila na různé cizí pohřby, kde se ještě tehdy těla zemřelých ukazovali doma před pohřbem. Jako první jsem viděla mrtvolu ve 4 letech- babičku. Bylo to pro mě přirozené a žádné stresy.
Moje pětiletý syn přijal smrt mého otce (svého dědečka), jako fakt. Věděl, že byl nemocný, chodil k němu na návštěvy. Na pohřbu nebyl, ale na hrob se mnou chodí dát svíčku rád a bere jako hotovou věc, že děda spí navždy v hrobečku. Emočně se nikterak neprojevil ... Dcera (zhruba 2,5roku) to dle mého nechápe zatim vůbec, což myslím odpovídá jejímu věku ...
Moje zkušenost : Dítě menší přijímá smrt technicky do těch 10 12 let- jako že se to stalo. Na otázku starších dětí po smyslu smrti jejich stejně starých kamarádů - tragedií v rodině apod. neumím odpovědět ani dnes. Je fráze věta "Bůh to tak chtěl"/protože to nechtěl/. Jen řeknu, že tomu sama nerozumím proč se to stalo......
Mrtví - prd ví
Mrví - prd ví!
Mým dcerám zemřel dědeček, když jim bylo 7 a 3 roky, o smrti tedy věděly z vlastní zkušenosti, v rodině se o smrti mluvilo.
myslím si, že by se s dětmi mělo otevřeně mluvit o všem, pořádně jim to vysvětlit, ale tak aby to byly schopny pochopit, nemá cenu jim lhát a nebo se tomu tématu vyhýbat, každý jednou umře, je to zcela přirozené a nevyhnutelné a pokud o tom děti přemýšlí, je dobré jim to správně vysvětlit jak to je, aby si to třeba špatně nevyložili a pak z toho neměli akorát noční můry
myslím si, že možnost vyjádřit by měli mít i ti, kteří děti ještě nemají... pokud si přejete pouze názory rodičů, mělo to být v úvodu dotazníku, doufám, že jsem Vám nerozhodila výsledky
Myslím, že pro děti je to běžná součást života. Žijí více v souladu s přírodou a je to pro ně naprosto přirozené. Používám při vysvětlování smrti a umírání knihy od NNO Cesta domů.
na poslední otázku bych spíše odpověděla "nevím"
Na téma smrti se odmalička naráží poměrně často a naprosto přirozeně - vysvětlení, proč se na silnici musí dávat pozor na auta, proč se na kole dává pozor, proč se nesahá na spadlé elektrické dráty nebo proč na dráty od vlaku, při očkování - leckteré nemoci mohou vést ke smrti apod. Těch příležitostí je řada. Aby děti pochopily, kde hrozí nebezpečí, je třeba jim říct, kde hrozí zranění nebo dokonce smrt. Je dobré. aby zhruba věděly, co je to smrt, odmalička. I kvůli vlastní bezpečnosti. Žádné nesmysly typu Dědeček odešel na dlouhou zajímavou cestu..., tím se akorát matou. Děti nejsou hloupé, jen je třeba s nimi mluvit a vysvětlovat.
Nedokázali pochopit, že když přestane tlouct srdce, už člověk nemůže dál žít
Nemám co dodát.
Nevidím důvod proč chodit okolo horké kaše...starší si to vcelku hbitě odůvodní samo a mladší se sveze.V životě je toto setkání určitě potká,ať v rodině nebo s domácím mazlíčkem,tak nevidím důvod chodit po špičkách...
Nikdy jsem synovi nelhala,v ničem jsem vždy upřímná narození i smrt patří k životu nevidím důvod zaobalovat a ulehčovat.
o smrti a umírání by se mělo víc mluvit, staří lidé také patří k životu, nemělo by to být tabu
O smrti se stále málo mluví, dokonce i s umírajícími. Učím na gymnáziu a ani tady to není běžné téma.
odpovědi na dotazy nesrozumitelně volené,
Osobně si myslím, že by se nemělo vyhýbat tomuto tématu, a nejen tomuto.
Otazka c.28 blbe se na ni odpovida.
otevřeností proti depresím :-) nevadí mi mluvit o smrti, pracuji s dětmi a vím, že otevřenost jim může nejvíc pomoci a co děti nepoberou, to stejně de facto neslyší nebo zapomenou, takže mohou jen získat, nesetkala jsem se s někým, kdo by povídání o smrti bral "špatně"
Podle me je hodne toto tema ovlivnene i povolanim rodicu, ja jsem zdravotni sestra na aro, tudiz se se smrti setkavam pimerne casto a zvladam o tom se synem mluvit, kdyz se zepta
použil bych spíše: určitě ano, ano, tak napůl, spíše ne, určitě ne (velmi atp.) souhlasím je trochu nepřesné
Povídám dítěti o smrti i když je ještě kojenec, a věřím že to vnímá. Smrt k životu patří a mělo by se o ní více mluvit a více se nad ní zamýšlet.
Prošel jsem si klinickou smrtí (a je to velmi zvláštní zkušenost), než jsem měl vlastní děti, které jsou dnes již dospělé. Nebojím se smrti, nejsem věřící a bavím se o ní otevřeně i v situaci, kdy musím říct dítěti nevím.
Před dvěma lety zemřela moje maminka. Umírala na neoperovatelný nádor. Věděli jsme, že zemře a děti jí se mnou navštěvovali v nemocnici a později hospicu. Nejsou už úplně malé (tehdy 14, 9 a 8) a tak jsem s nimi mluvila otevřeně. Byly i na pohřbu. Jen tělo v rakvi jsme viděly jen já a sestra. Ostatním jsme to raději nedovolily. I proto, že maminka původně žádný obřad nechtěla, ale my jsme jí přesvědčily, že by to její přátele mrzelo.
Překvapila mě otázka č. 25. Já jako malá jsem se účastnila pohřbu mého dědy (z otcovy strany) a mé děti se účastnily pohřbu svého pradědy (z babičiny strany). Vůbec mě nenapadlo, že by se nešly rozloučit.
Sama nevím co je po smrti, natož to správně vysvětlit malému dítěti. Ale určitě se snažím tak, aby si na to vytvořil svůj vlastní názor.
Se synem jsem odmalička mluvila narovinu.
Se synem na toto téma mluvím otevřeně. Poprvé se začal vyptavat, když asi před dvěma lety celou zemí zněly šířeny na počest padlých vojáků při atentátu. Byly jsme zrovna venku a ptal se co se děje, a já mu popravdě, ale přiměřeně věku vysvětlila co se stalo. Od té doby ví že lidé umírají. Pravidelně chodíme na hřbitov a zná i z fotek předky co tam leží. Smrt považuje za přirozenou věc.
Smrt a umírání je nedílnou součástí. Přišli jsme na svět na omezenou dobu. Společnost však svým vývojem a postojem postavila smrt a umírání na vedlejší kolej, tabu, o kterém se moc nemluví. Staří, nemocní lidé jsou odstavování od rodin. Na straně druhé stát nemá dostatek nástrojů jak podpořit člověka, který chce umírajícímu posloužit.
Smrt a umírání je součástí života všech.
Smrt coby prirozena s nesdilna soucast zivota....
smrt je součást života a nevyhneme se jí.
Smrt k životu patří,tím že se o tom nemluví tak to neznamená že to není...
Smrt manžela a otce našich dětí veli změnila odpovědi na otázky, dříve bych nevěděla nebo odpovídala zřejmě o dost jinak. Nyní mluvíme zcela otevřeně, to že děti byly součástí všeho kolem pohřbu i následných věcí považuji za nejlepší rozhodnutí a dík dětem já i řada lidí v našem okolí začala být mnohem otevřenější v těchto otázkách. Takže držím palce!
Snažila jsem se smrt dceři vysvětlit, když jí bylo 5 a zemřela moje babička (na pohřeb jsem jí nevzala, nechtěla jsem jí vystavovat vyhroceným emocím mým i ostatních). Pochopila to jen z části, trochu víc, když nám umřeli ptáčci a šli jsme je pohřbít. Ale stále je to pro ní moc složité a upřímně, pro koho ne?
snažím se o otevřenost v situacích, kdy dítě samo projeví zájem. smrt dceři nijak "necpu", ale ani ji nepopírám. jsem s ní, když oplakává mrtvého holuba nebo morče a příjmám její smutek nad tím, že už ho nejde nijak uvést do původního stavu. se smrtí blízkého člověka se zatím nesetkala, snad nám otevřenost vydrží i v tak náročné situaci.
Stejně jako o zrození člověka považuji za zcela přirozené dítě obeznámit i s umíráním. Zbytečně tím smrt netabuizuji a osvědčilo se mi to i u staršího sourozence. (přeji hodně štěstí se závěrečnou prací - pozn. autora :) )
Test nebere ohled na věk dětí: pokud bylo malé, užívali jsme v rozhovoru příběhy až po nynější věk, kdy studují a můžeme hovořit o filosofické podstatě smrti, věroučné rozdíly, představu o vlastní konečnosti, jako úplné představě o svém životě.
teším se na výsledky ,-)
Tím tím že jsme v oboru pohřebnictví máme ke smrti velice blízko, stejně jako naše děti. syn uměl ve 3 letech postavit výzdobu kolem hrobu včetně krovu. je pravda že vždy vysvětlujeme že člověk jednou umře ale až když je starý. Nikdy jsme mu neřekli že muže umřít i dítě.Ví co je hrob i co je kremace.snažím se s vlastními dětmi mluvit přímo a říkat pravdu tak jak je . Chápu že tím že se člověk pohybuje v oboru tak jeho pohled na smrt je brána z jiného uhle....Pokud byste si chtěli povědět více muj email je sprava.hrbitovu@gmail.com
To je zase blbej dotazník. Tady prostě tazatel sere v koutě kvůli smrti. Tak si člověče uvědom, že každý tam půjdem. Věřím, že řada intošů si to neumí představit, že najednou přestanou oblažovat svoje bližní svojí individualitou, a jdou kukat. Ale tak to je. Žij lehce a přijmi osud.
typ odpovědí.. opustil nás, odešel od nás.. je spíše výčitka než popis stavu. Vytváří polemický prostor pro "obejití" smrti a možnost neodejít...
Umírání je součástí života a mělo by se s ním počítat při výchově dětí přiměřeně věku. Dříve, kdy zesnulý byl doma na marách a rodina jej připravovala k pohřbu a vždy seděl někdo u lože, to bylo ideální k tomu, aby se i děti vypořádaly s úmrtím a všichni ostatní se mohli rozloučit a následně doprovodit na poslední cestu.
určitě s dětmi toto téma probírat, ale nechala bych to na rodině, není třeba to vkládat do povinností školy.. pro některé děti je toto téma bolestivé (např.jim zemřel někdo z okolí) a je zcela nevhodné veřejně řešit smrt v rámci vyučování "dnes probíráme smrt"...
Už mnoho let lidé umírají velmi často mimo domov a děti tím nemají žádnou zkušenost. To není dobré.
Velmi záleží na věku dítěte i jeho rodičů a na zkušenostech, které v rodině jsou. Syna jsme vzali na pohřeb dědečka v jeho 4 letech a u vnuka mám stejnou zkušenost, že se taková událost dá bez problémů zvládnout...... Nevylučujte z dotazníku rodiče, kteří mají odrostlé děti, můžete se od nich hodně dozvědět.....
Velmi, velmi zly dotaznik....nemyslim temu, ta je zaujimava, ale sposob kladenia otazok, ten dotaznik nezodpovie nic...
Vím, že moje dítě je ještě doooost malé na myšlenky typu smrt a umírání :D ale už jsem se setkala s malým dítětem, které za mnou přišlo s otázkou smrti, kde ti lidi jsou, a jak vlastně vzniknou. ;) ale doooost dobré téma! a max. souhlasím s tím, aby pro dítě toto téma nebylo tabu! Smrt je a vždy bude součást života každého člověka jako narození a svatba. Je potřeba, aby dítě i dospělý prošel smutkem - jedině tak se dokáže smířit (at už dřív nebo později) s odchodem někoho, koho miloval.
Vlastne vubec nevim jak bych my to mela vysvetlit neho aspon trochu osvetlit abych mu to alespon trosku osvetlila k pochopeni jemu vlastnimu...
vybraný způsob odpovědí je, aspoň pro mne, poněkud matoucí, stačilo by " ano, ne, nevím"
Z naší strany (Mirek a já) se s Mikešem bavíme hlavně o smrti ze strany přírody, protože na to často narážíme na výletech, když se Mikeš třeba ptá, jaké zvíře co žere, proč daná zvířecí mrtvolka umřela u cesty a tak. Takže příroda je fajn pomocník. Co se smrti týče, myslím, že na to Mikeš narazil už ve školce (chodil do školky s náboženskou výukou, takže z toho, jak občas mluvil, bych řekla, že u něj určitě funguje představa nebe nebo ráje), ale třeba mě se na to nikdy otevřeně neptal, jak je to s lidmi. Ale zmiňovali jsme to s Mirkem, když mu třeba umřela známá a on o ní vyprávěl atp. Nijak to před Miekšem neschováváme. A navíc toho jsou plné pohádky. To furt někdo někoho žere, někdo někoho zabíjí a morduje. A Mikeše právě tyhle strašidelné baví nejvíc :D
Z otázek mám pocit jako by šlo i nějaké tabu a měli bychom snad i dětem tajit pravdu. Smrt je krutá, nicméně je součástí našeho života, můžeme mít naději i jistotu v Pánu Ježíši, a i když nám samotné vědomí spasení blízké osoby nijak dotyčnou osobu zde na Zemi nenahradí, považoval bych za velmi chybné chodit kolem smrti jako kolem horké kaše a mít problém pojmenovat smrt korektními a pravdivými pojmy. Je na pováženou, pokud někdo problém hovořit o smrti má, a měl by si to sám v sobě srovnat. Na druhou stranu i víra ve věčné spasení duše nemusí být pro většinu dostatečnou náplastí na to, že jejich milovaná osoba je tuto chvíli u Pána, nebo čeká na vzkříšení, když my bychom byli rádi s ní, nyní a teď zde na Zemi a velmi nám chybí...
Záleží na věku dítěte. Nedělat z dětí blbce, nevymýšlet hlouposti, nechat místo pro jeho názor. Úmrtí blízkého s dítěetem prožívat, navštěvovat hroby pravidelně...
Zaujala mě otázka zpracování tématu ve školním učivu, měla bych obavy z pojetí smrti učitelem, raději to pořeším se svým dítětem sama. I když si myslím, že by to měla být běžná věc, protože je.
Zemřel mi manžel, když dceři byly 3 roky. Chtěla to řešit pořád. Nebránila jsem tomu. Dneska má nějakou představu, nevím jakou, ale má. Je jí sedm, půjde do druhé, má mladší sestru a nového tátu. Je to statečná holka. Kdybyste chtěla nechat vyplnit něco přímo ji, určitě by ochotně spolupracovala. Jsme z Plzně.
Zkušenosti: Když měly naše nejstarší dcery 4 a 2 roky, zemřel jejich dědeček (manželův tatínek - 59 let, rakovina plic - byl kuřák, ke konci už dost trpěl, zemřel doma, pečovala jeho manželka a potomci pomáhali); děti byly s námi na pohřbu a nebylo to nic smutného - rozloučení plné naděje (Milotice u Kyjova, mše svatá a průvod na hřbitov s modlitbou růžence, rodinné setkání s hostinou...). Manželova maminka zemřela o 23 let později (83 let), poslední léta žila u své dcery a tam i zemřela - před smrtí jsme se byli rozloučit, kdo mohl z rodiny, ona přijala svátost nemocných, poprosila nás všechny o odpuštění (já jsem si ale nemohla vzpomenout, co bych jí měla odpustit - byla to naprosto skvělá "moje druhá maminka", nikdy jsem neříkala "tchýně", nikdy o mně neřekla nic špatného a ani nikomu nedovolila, aby v její přítomnosti o mně mluvil špatně). Na pohřeb v Miloticích přišla snad celá vesnice (ačkoliv poslední roky žila už maminka jinde) a byla to krásná slavnost. Její čtyři synové se rozhodli, že ponesou rakev celou cestu z kostela až na hřbitov, i když je to dost daleko, jen na chvíli ji předali zeťovi a vnukům. Jedna švagrová, která není věřící, svoje děti nevzala (cca 11 a 6 let) a potom ji to dost mrzelo, protože na takovém pohřbu není nic smutného, babička se do nebe těšila a odcházela s velkou vděčností Bohu za všechno dobré i za to těžké, co v životě prožila. Naše nejmladší dcera měla tehdy 18 let a bylo pro ni velice bolestné, že zrovna byla na projektovém týdnu s gymnáziem (ve Španělsku, putovali pěšky do Santiaga) - v průběhu tohoto týdne se babiččin stav zhoršil, byli jsme se rozloučit, ona zemřela a proběhl i pohřeb... Kdyby byla dcera měla tu možnost, kterou jsme měli my ostatní, snášela by to o mnoho lépe - naštěstí s nimi putoval i kněz a mohla to s ním probrat, a hodně jí pomohly kamarádky. Můj tatínek byl 4 roky ležící, starala se o něj moje sestra, a protože bydlíme v bytě nad sebou, měly to moje i její děti (i naše vnoučata) k němu blízko. Posledních několik dní byl v nemocnici a poslední odpoledne jsme byli u něho všichni, kdo mohl, včetně těch malých. Potom šli ostatní do kostela a zůstaly jsme s ním jenom my dvě se sestrou, než zemřel. Pohřeb byl ve Zlíně, mše svatá byla vysloveně radostná slavnost - moje a sestřiny děti hrály na kytary a zpívaly (jsou zvyklé v kostele doprovázet bohoslužby). Potom jsme tatínka doprovodili na hřbitov a byla hostina. Moje maminka ještě žije, ale mluví o tom, že se těší do nebe (už se nemůže dočkat :-)). Na tom, že odejdou staří rodiče, není nic smutného, pokud víme, že jdeme za naším milovaným a milujícím Bohem. Samozřejmě rozloučení je těžké vždycky - vědomí, že se teď dlouho neuvidíme a nemůžeme si ani telefonovat :-(. Ale loučení s dítětem je bolestnější - před rokem jsme se takto museli rozloučit s naším malým Dominičkem. Při kontrole na začátku 8. měsíce řekli, že mu netluče srdíčko, a vyvolali porod. Náš syn byl celou dobu se svojí manželkou, doufali jsme všichni, že se třeba lékaři spletli a že všechno dobře dopadne; ta jistota, že opravdu nežije, byla docela „zásah“… Přístup personálu v nemocnici (FN Olomouc) byl moc pěkný, nechali jim malého asi dvě hodiny, aby se s ním mohli rozloučit, a dostali i vzpomínkový list s pěknými verši a modře otisknutou ručičkou a nožičkou Dominička. Jeho rodiče dokázali tuto situaci přijmout s velkou vírou a důvěrou v Boha; na oznámení o rozloučení byla slova jedné kytarové písničky "Vzdejme Pánu díky za vše, co nám dává, za vše, co nám bere, patří Pánu chvála" a text "dne… se nám narodil pro Věčnost syn Dominik Josef..., za jeho život poděkujeme v chrámu Páně... ve Zlíně...". Já jsem si moc přála, abych mohla malého vidět, a to se mi splnilo. Velice moc mi to pomohlo! Všichni jsme byli oblečení v bílém nebo světlém, přede mší svatou byla malá bílá rakvička otevřená a mohli jsme se jít podívat. Dominičkův dvouletý bratříček i jeho bratránci (5 a 2 roky) a pět vnoučat od mojí sestry (ve věku 2 - 8 let) udělali Dominičkovi křížek na čelíčko (někteří šli i vícekrát:-)); i taková bolestná událost může být radostnou slavností, plnou naděje a důvěry v Boha (také díky velice krásnému přístupu našeho kněze), potom jsme maličkého doprovodili na hřbitov a byla hostina. Musím říct, že smrt dítěte je mnohem bolestnější než dospělého, ale zase jsme vnímali velkou podporu našich blízkých, přátel, lidí z farnosti atd. Nakonec – úkolem rodičů je dítě s láskou přijmout a pomoci mu na jeho cestě do nebe; a někdo to má prostě rychleji. Mezi Dominičkovými rodiči je tak krásný vztah, jaký se hned tak nevidí, takže toto dítě za 7 měsíců svého života na této zemi načerpalo více lásky než mnohý z nás za desítky let… Jeho bratříček měl tehdy necelé dva roky a moc se těšil; v tomto věku asi není úplně lehké takové věci vysvětlit, spíše pomáhá sdílení bolesti a smutku… Nějakou dobu plakával při ukolébavkách, a taky když viděl spící miminko (na fotce aj.). (Do roka se narodila Dominičkova sestřička a přesně v den výročí jeho odchodu na věčnost byla pokřtěna.) Moje dcera se svým manželem (i děti od mojí sestry) vysvětlovali svým malým dětem všechno ohledně Dominičkovy smrti, společně s nimi plakali; všechny to velice zasáhlo, protože jsme se všichni moc těšili; ale myslím si, že díky tomuto společně sdílenému smutku dokázali všichni zvládnout tuto situaci co nejlépe. Nevím ale, jak bychom dětem vysvětlovali tyto otázky, kdybychom neměli jistotu Boží existence a Ježíšovo pozvání k blízkému vztahu a po smrti do nebe (pokud jeho pozvání přijmeme a tady budeme žít podle jeho přání, samozřejmě). V takovém případě chápu lidi, že se tomuto tématu vyhýbají a děsí se té beznaděje. Taky obřady v krematoriu jsou (mírně řečeno) nepovzbudivé. „Člověk byl stvořený pro věčnost a nic menšího mu nemůže stačit.“ Díky za to, že se věnujete ve své práci tomuto tématu! Ještě zkusím poslat odkaz na dotazník našim i sestřiným dětem - přece jenom mají děti v odpovídajícím věku teď a kolem Dominičkovy smrti si o všem hodně povídali. Ať se Vám podaří udělat diplomku co nejlépe, těším se, až si ji budu moci přečíst! A. Š. andrea.simeckova@cpr-zlin.cz
Citace
Výsledky průzkumu podléhají licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko
Poznámky:
1) Globální procenta se počítají s ohledem na celkový počet respondentů, lokální četnost bere potaz pouze respondenty, kteří danou otázku zodpověděli.
2) U otázek typu "seznam - alespoň jedna" si mohli respondenti zvolit více odpovědí, proto součet procent u jednotlivých odpovědí nemusí dát dohromady 100 %
3) Na povinnou otázku musí respondent zodpovědět pouze v případě, kdy mu je zobrazena. Dotazník může obsahovat skoky mezi otázkami, takže lze na základě určitých odpovědí některé otázky přeskakovat.
4) Tato funkce je zatím v testovacím stadiu a je určena spíše pro zábavu - mějte na paměti, že může zobrazovat i nesmysly. V tomto momentě probíhá pouze automatická analýza dvojic výroků, zavislosti kombinací výroků můžete zatím sledovat pouze prostřednictvím funkce zjišťování závislostí odpovědí.